Nikon D5600 a půl roku života s ním

17Přibližně před půl rokem jsem si pořídil nový Nikon D5600, kterým jsem nahradil předchozí fotoaparát Nikon D3200. V době pořízení bych se neoznačil za fotografického nadšence a kdyby mě někdo řekl, že mám ve čtyři ráno vstát a jít s čelovkou několik kilometrů do kopce, abych se vyškrábal na rozhlednu a mohl vyfotit východ slunce, tak bych si klepal na čelo. Ještě navíc, kdyby mi řekl, že toto budu absolvovat několik dní po sobě, protože to často nevyjde, tak mu asi řeknu, že se definitivně zbláznil. Bohudík, nebo bohužel mě focení dost nadchlo a přesně toto nyní prožívám častěji, než bych kdykoliv předtím věřil.

Pro mě byl hlavní impuls k výměně fotoaparátu to, že jsem chtěl fotit ty “krásně” barevné a kontrastní HDR snímky a D3200 neměla expoziční bracketing. A proto jsem se po několikatýdenním porovnáváním recenzí vydal do místního obchodu s fototechnikou. Stojím před stojany se zrcadlovkami a vybírám mezi Nikon D7200, Canon EOS 80D a očkem pokukuju po Nikon D5600. Zkouším si všechny tři v ruce a při prvním držení mě Nikon D5600 úplně nadchnul. Tak lehká zrcadlovka s tak hlubokým gripem se drží prostě skvěle! Nikon D7200 je přesný opak a Canon mě v ruce moc neseděl (asi to bude tím, že jsem měl před tím Nikon). Tak a nyní začínám přemýšlet nad tím, jak budu zrcadlovku používat (tedy, jak jsem si to v té době myslel, že ji budu používat). Budu s ní chodit na krátké výlety, na několikadenní tůry do hor a lesů, kdy mám fotoaparát většinou v ruce a sem tam ho také použiji i na nějaké to rodinné focení. Přemýšlím nad D7200 a nad tím, jestli chci s sebou vláčet tak “těžký” fotoaparát, navíc když mě díky mělkému gripu moc nesedí v ruce a tak přemýšlím dál. Stojí za to jeden roller navíc, druhý display, odolné tělo, virtuální horizont, více ostřících bodů, více snímků za sekundu (o jeden více), rychlejší závěrka (1/8000 místo 1/4000), lepší hledáček, slot na dvě karty, možnost připojení originálního bateriového gripu, většího rozsahu expozičního bracketingu a několik dalších věcí? Asi si řeknete určitě stojí. Na druhou stranu D5600 s 18-140mm AF-S DX VR je o něco levnější, má navíc výklopný displej a dotykový LCD displej a výsledná fotografie z něj bude v podstatě stejná jak z D7200 a ty všechny věci kolem asi stejně nebudu potřebovat (teď už vím, že to nebyla tak úplně pravda). Nejvíce jsem se asi bál, že ta hlavní funkce, proč chci nový fotoaparát a to je expoziční bracketing, je u D5600 horší a umí “jen” posun v rozmezí +/- 2 EV a ne +/- 5 EV jak D7200 a má ještě omezení na “pouhé” tři fotografie. A tak se stalo, že jsem stál u pokladny a v ruce jsem měl krabici s D5600 a setovým objektivem 18-140mm AF-S DX VR.

 

 

Po vybalení fotoaparátu z krabice zjistíte, že na horní straně naleznete dva kruhové voliče, jeden pro nastavení scénického režimu a druhý pro nastavení parametrů podle druhu režimu, tlačítko pro nastavení expozice, tlačítko pro nahrávání videa a přepínač na live view. Na straně displeje naleznete tlačítka pro zámek expozice, nastavení zobrazených údajů, vyvolání menu a také několik tlačítek pro procházení v menu, mazání snímků apod. Velkou výhodu je, že model D5600 obsahuje dotykový displej, na který si velmi rychle zvyknete a poté už ovládací tlačítka využíváte jen minimálně. Na boční straně naleznete tlačítka pro nastavení blesku, jedno funkční tlačítko, které si lze přizpůsobit (osobně jsem si na něj přiřadil nastavení ISO, protože na rozdíl do Canonu není na tuto volbu samostatné tlačítko) a také tlačítko pro nastavení snímacího režimu. Fotoaparát má také vestavný blesk, což u vyšších modelů není vždy samozřejmostí, viz Nikon D500.

Ještě zde v kostce uvedu pár technických údajů, i když je jich plný internet. Model D5600 disponuje rozlišením 24 Mpx, obsahuje procesor EXPEED 4, velikost snímače je 23,5 mm × 15,6 mm tedy velikost APS-C, má 39 ostřících bodů z toho 9 křížových, lze u ni nastavit ISO v rozmezí 100 – 25 600, má expoziční bracketing +/- 2 EV, nejkratší doba závěrky je 1/4000s, pořídí až 5 snímků za sekundu, rozlišení videa 1 920 × 1080, hmotnost 465 g (D7200 váží 675 g). Více informací naleznete na stránkách výrobce .

Jak jsem psal, tak fotoaparát využívám něco přes půl roku a mám nafoceno cca 13 tisíc snímků, takže jsem si ho celkem i “osahal”. První delší zkušenost jsem získal během cesty po Slovinsku. Trochu mě zarazil fakt, že jsem již na téměř prvních fotkách s delší expozicí zaznamenal tzv. “Hot pixels”, což se projevilo bílou tečkou v obraze. Nikdy předtím jsem se s tím nesetkal, ale asi to bylo zapříčiněno také tím, že jsem nikdy předtím moc na delší expozice nefotil. Tento problém se ovšem netýká pouze modelu D5600, ale jedná se obecný problém asi u většiny fotoaparátů.

 

 

Jelikož Nikon nemá možnost (alespoň o ní nevím) přemapovat některé pixely, tak jsem z toho byl celkem naštvaný. Po chvilce hledání jsem narazil na článek, kde je napsáno, že by mohlo pomoc aktivování ručního čištění snímače, ale při tom čistit snímač nečistit. Přes moji počáteční skepsi se zdá, že to opravdu problém vyřešilo. Ostření je rychlé a přesné, ale vždy ještě dost záleží na objektivu. Díky 39 ostřícím bodům se dá již celkem rozumně používat také kontinuální ostření s 3D sledováním objektu, což oceníte hlavně při rychlých scénách. Třeba běžící pes apod. S mojí kartou SanDisk Ultra (80 MB/s) s UHS-I mi buffer uložil na rychlé sériové snímání 6 snímků pro 14b RAW, 9 snímků pro 12b RAW a přibližně 16 snímků pro JPG v jemné kvalitě. Poté je už snímání proloženo celkem značnou časovou prodlevou. Nejsem si jistý, jestli zápis na paměťovou kartu probíhá už během ukládání do bufferu (rychlost paměťové karty by potom ovlivňovala počet snímků v sérii) anebo zápis probíhá až po zaplnění vyrovnávací paměti, nebo uvolnění spouště (rychlost paměťové karty by potom ovlivňovala pouze časovou prodlevu), ale výrobce udává hodnoty o něco vyšší než jsem pokusem změřil. Popravdě pokud používáte 14b RAW, tak se při focení rychlých scén na limit celkem snadno dostanete.  Prostě se nejedná o fotoaparát, který by si kupovali wildlife fotografové, ale na druhou stranu, kdo by si nechtěl vyfotit svého psa za běhu, což samozřejmě lze 🙂

 

 

Kvalita obrazu je na dobré úrovni přibližně do hodnoty ISO 3200, poté už mi přijde šum celkem znatelný. V tomto článku si můžete přečíst mé srovnání šumu pro jednotlivé hodnoty ISO anebo se můžete podívat na srovnávače DPPREVIEW a MEGAPIXEL. Expoziční bracketing +/-2 EV je podle mě dostatečný pro vytvoření HDR fotografií, takže mé obavy byly zbytečné. Co se týká ovládání, tak se mi někdy stává, že i po půl roce v menu něco chvilku hledám, ale to je o zvyku. Na co jsem si moc nezvykl a téměř vůbec nepoužívám, je propojení s mobilem pomocí SnapBridge přes wi-fi a nebo bluetooth. Osobně všechny fotografie upravuji, takže rychlé sdílení u mě nepřichází v úvahu a jako dálkovou spoušť tuto funkci nepoužívám, kvůli výdrži baterie jak fotoaparátu tak mobilního telefonu. Kde si použití umím představit je, když fotíte skupinku lidí ze stativu i spolu s vámi a vy si na mobilu přesně upravíte kompozici a nemusíte stát za fotoaparátem. Osobně jsem tuto funkci jednou vyzkoušel a dále nevyužil, ale to neznamená, že pro někoho není užitečná 🙂 Pokud chcete vidět některé moje fotografie z D5600, tak můžete sledovat můj Facebook, Instagram anebo galerii Megapixelu.

Jak jsem psal v úvodu, tak nyní fotím o něco více než dříve a vyloženě chodím na místa, abych tam fotil a proto by se mi hodily věci jako druhý LCD, který má nízký odběr, druhý roller pro rychlé nastavení, virtuální horizont (pro vyrovnané fotky 🙂 ), více funkčních tlačítek, odolné tělo na focení v horším počasí, slot na dvě paměťové karty pro zálohu dat, připojení originálního gripu atd. I přes to všechno (a že toho D5600 nechybí málo) si myslím, že jsem z tehdejšího pohledu a zvažovaného použití zvolil správně a že Nikon D5600 je díky svojí ergonomii, váze, výklopnému displeji skvělý společník na delší výlety do přírody pro každého, kdo chce mít dobré fotky a je trochu technický hračička. Pokud si vybíráte mezi 3 a 5 řadou, tak u 5 řady naleznete navíc dotykový polohovatelný displej, expoziční bracketing, připojení pomocí wi-fi, více ostřících bodů, timelapse a několik dalších věcí. Pro mě by dnes bylo rozhodování o dost těžší, protože bych celkem ocenil vlastnosti, které D7200 nabízí i přes to, že mi do ruky moc nesedí. Lepší situace je u D7500, jenže ta nemá slot na dvě paměťové karty, ale má zase jiné přednosti. Pokud Vás zajímá popis D7500, tak doporučuji shlédnout toto video. Vždycky je to prostě něco za něco a vybírat dnes, tak by to bylo skutečně těžké. Po koupi D5600 jsem dostal trochu “nákupní horečku” a pořídil jsem si pár věcí a objektivů, ale o tom zase v jiném článku 🙂